Jezero Wolfgangsee a pátrání po pumpičce. Okouzlil nás tyrkysový ráj a městečko s kouzelnou atmosférou
Z návštěvy rakouských jezer si odnášíme pouze pozitivní zážitky. Zatímco nás mírně zaskočila hloubka jezera Wolfgangsee, některá okolní městečka nás přímo okouzlila. Na radosti nám neubral ani fakt, že jsme málem neměli na čem spát.
Když jsme letos v září dorazili do kempu, který je součástí horského ráje s krajinou jako z pohlednice, bylo nám jasné, že šlo o ideální volbu pro rodinnou dovolenou. Není se čemu divit, že byly ještě v půli září všechny kempy beznadějně plné, a sehnat volné místo pro auto a stan na poslední chvíli nebylo jen tak.
Nakonec se nám to asi po padesáti (tohle číslo skutečně není obrazné) neúspěšných telefonických hovorech podařilo. Místo jsme našli v malebném kempu na břehu Wolfgangsee, odkud jsme měli výhled na hory přímo ze stanu a k jezeru to bylo jen pár kroků. Z pohledu rodiny s pejskem a malým synem jsme náš výlet pojali opět tak trochu po svém.
Na autentickém řeckém Skyrosu nás zaskočilo už letiště. Dovolenou nám znepříjemnili zapšklí krajané
Na malebném řeckém ostrově Skyros v Egejském moři jsme byli letos poprvé. Kromě letiště nás příjemně i nepříjemně překvapila řada věcí. Zdaleka totiž nejde o ideální destinaci pro všechny typy turistů. V čem je hned několik háčků?
Nádherné túry, i bez výšlapu
Protože máme malé dítě a pejska, nešli jsme žádný den z našeho prodlouženého víkendu klasickou cestou, jakou se obvykle dávají horští dobrodruzi. A to doslova. Naše dlouhé túry jsme potřebovali uzpůsobit terénnímu kočárku. Namísto úzkých vysokohorských stezek a dřevěných lávek jsme se tak drželi více při zemi. A jak se ukázalo, nebylo to vůbec na škodu.
Oblast kolem jezera Wolfgangsee obklopuje dostatek pěšin pro chodce a cyklisty, kde jako bonus máte nádherné výhledy na všudypřítomná okolní majestátní pohoří Severních vápencových Alp, konkrétně na pohoří Solné komory. Na dlouhých rovinatých stezkách, kde jsme sem tam museli překonat úsek mezi kravskými výběhy, jsme měli možnost obdivovat v bezprostřední blízkosti zvířata, jako ovce, krávy a kozy, která jsou nedílnou součástí tamní přírody.
Pro výlet s téměř dvouletým synem jsme si nemohli vybrat lepší prostředí. Z tolika zvířátek pasoucích se na volných rozlehlých zelených loukách a stráních jsme byli všichni nadšení. Malým, nepatrným bonusem, bylo i to, že na rozdíl od výletu místní zubačkou až do výšin v pohoří, kterého jsme se s pejskem a kočárkem dobrovolně vzdali, jsme neutráceli za velmi drahé lístky.
Jsme bez pumpičky, a co teď?
Jedinou mouchou na našem jinak bezchybném výletu pro nás byla naše vlastní chyba během balení na dovolenou, která nás za čas, respektive hned první večer doběhla. Když jsme si totiž chtěli nafouknout naši novou matraci pro spaní v bivaku, teprve jsme zjistili, že všechny pumpičky, které jsme si vzali s sebou, mají zcela jiný ventil, než jsme potřebovali. Normálně by to nejspíš nebyl problém, jenže všechny obchody v dosahu několika desítek kilometrů už měly tou dobou zavřeno.
Paní majitelka našeho útulného kempu navíc nevěděla kam dřív, a když jsme za ní přišli s prosbou, jestli nemá k dispozici na zapůjčení kompresor nebo pumpičku, po delším čekání a několika neúspěšných telefonických dotazech nás odkázala na ráno s tím, že nyní už pumpičku nesežene. Jenže my na něčem museli spát hned první noc. Nabízela se otázka, co teď? Ptali jsme se samozřejmě i několika rodin v kempu, ale měli jsme vždy smůlu.
Tajemné unikátní jezero v Alpách prý ukrývá poklad. Nacistům posloužilo k úschově tajemství
Jezero Toplitz v rakouských Alpách poblíž pohoří Totes Gebirge (Mrtvé hory) fascinuje biology i historiky. Voda v něm je sladká i slaná zároveň, což mu prý umožnilo bezpečně ukrýt poklady nacistů. Tisíce turistů vyhledávají danou oblast, aniž by tušily, že prochází okolo místa s pohnutou minulostí.
Všichni buď záhadně žádnou pumpičkou nedisponovali, nebo měli jiný nesedící ventil. Nakonec jsme si půjčili od jedněch ochotných lidí v kempu jejich pumpičku s nesedícím ventilem, kterou jsme jako zázrakem dokázali přimět, aby nám matraci s vypětím sil našich i té ochotné paní, která nám pumpičku půjčila, nafoukla alespoň částečně. Díky tomu se na ní dalo sice ležet, ale žádný zázrak to nebyl. Měli jsme většinu noci pocit, že se houpeme jako námořníci na vlnách.
Další den jsme si nedělali žádné větší starosti s nafouknutím naší matrace, protože jsme měli od majitelky kempu slíbenou pomoc a s dohodou, že se za ní pak stavíme, jsme se poklidně vydali na procházku kolem jezera, kde probíhala ohromující letecká show. Jediné, co nás mírně zaskočilo, byla místy extrémně nízká hladina v tomto tyrkysovém jezeře. V září jeho vyhřátá voda nabízela sice ještě velmi příjemné koupání, ale vlivem předchozího dlouhého období extrémních veder a sucha, bylo obtížnější najít v něm úseky, kde by se dalo díky dostatku vody normálně plavat.
Měli jsme štěstí a po cestě jsme stihli vidět také tradiční rakouskou svatbu a průvod svatebčanů v krojích. Pohled na ně v nás evokoval myšlenky na Oktoberfest. I když jsme se odpoledne vrátili spokojení s výletem, náš problém s matrací, která se zatím ke všemu stihla ještě trochu ufouknout, se opět vrátil.
Majitelka příval hostů v malé budce nazývané recepce zjevně nestíhala, takže nás nechala čekat. Načež nám pouze oznámila, že pokud nesháníme pumpičku na kola kočárku, nemá nám jak pomoci. Obchody už byly ale zase zavřené, a tak jsme vyjeli shánět kompresory na nedaleké benzínové pumpy do vedlejších vesniček.
Čerpací stanice jsme objevili nedaleko pouze dvě a problémy pokračovaly. Ukázalo se, že zatímco jedna pro jistotu žádným kompresorem nedisponuje, ta druhá má pouze kompresor s odlišným ventilem, který ani přes velkou snahu personálu naši matraci nafouknout nedokázal.
Ochota se ovšem některým místním upřít nedala. Zklamaní jsme se tak vrátili do kempu a vážně přemýšleli nad tím, jak je možné, že v ráji pro cyklisty plném kol, paddleboardů, člunů a dalšího sportovního vybavení, nikdo nemá pumpičku, která by nás dostala, ač z poměrně bizarní, tak už poněkud prekérní situace.
Zachránili nás, až když už se opravdu stmívalo, naši krajané, kterých se můj odvážný manžel odhodlal zeptat na základě správné dedukce. Zahlédl totiž, že i oni disponují paddleboardy a dalšími nafukovacími věcmi, což jsme vzhledem k situaci nemohli ponechat bez odezvy a pokusu o půjčení pumpičky.
Jak se ukázalo, byla to parta mladých lidí, dokonce vtipálků, takže manželovi pumpičku se slovy „za písničku“ skutečně půjčili, a nám se značně ulevilo. Konečně mohla být naše dovolená opět bezstarostná a hlavně jsme získali jistotu, že si po náročných túrách s kočárkem budeme moct večer normálně odpočinout.
Záhadné jezero Fundudzi má kolem stovky přítoků, ale žádný odtok. Přesto nepřetéká, podle mýtů z něj nejde nabrat vodu
Záhadné jezero Fundudzi v Jihoafrické republice fascinuje vědce zvláštními vlastnostmi vodní hladiny. Nejen mezi místními o něm koluje řada příběhů. Voda v něm prý přesto, že nemá žádný odtok, nikdy nepřetéká. Údajně navíc nejde nabrat do nádob.
Malebné lázeňské městečko a romantický výhled na jezero
Jedním z neprávem opomíjených klenotů u Wolfgangsee je malebná obec Sankt Gilgen ležící na severozápadní straně jezera, kam se dá z většiny okolních kempů dojít příjemnou procházkou. Nachází se v něm místní lázeňské a rekreační středisko, což je znát na první dojem.
Nejen, že v místě prodávají bezkonkurenčně dobrou obří zmrzlinu mnoha zajímavých příchutí za nečekaně příznivou cenu. Jako bonus se můžete kochat nádhernými výhledy na jezero v obklopení hor. Všude je plno laviček a míst, kde se dá sedět. Nechybí ani automaty s rozličným zbožím, čistá WC za 20 eurocentů a všudypřítomná pítka s pitnou vodou. Ze všech koutů tamní kolonády sršela pohoda a klid. Rekreace a relax, které tento městys nabízí, jsou zde zaručeny. Rozhodně by stála za to i návštěva rodného domu Mozartovy maminky, v němž je v současnosti muzeum. Tu jsme my ovšem bohužel nestihli.
Úplnou peckou pro všechny rodiče s dětmi pak je veliké čisté dětské hřiště v místním parku, ze kterého je vidět na jezero, a ke všemu se nachází jen pár metrů od zmiňovaného stánku se zmrzlinou. V městečku vládla tak pohodová nálada, že se nám skoro nechtělo jít zpět do kempu. Ale protože jsme do něj šli pěšky po cyklostezce, museli jsme se donutit vydat zpět ještě před úplným setměním. Sledovat západ slunce nad Wolfgangsee se nám poštěstilo na cestě zpět a můžeme potvrdit, že šlo opravdu o klasický romantický „kýč“, který chce jednou za čas zažít snad každý.
Zábavu najdete i v nedalekém Salzburgu
Zábavu nejen pro děti, ale i pro dospělé, poté najdete v nedalekém městě velikána klasické hudby, v Mozartově rodném Salzburgu. Při příjezdu jsme měli trochu problém s hledáním výhodného parkoviště, proto se vyplatí na tento fakt myslet dopředu. Z našeho pohledu bylo nakonec nejvýhodnější zaparkovat nedaleko tamního hokejového stadionu, kde jsou první dvě hodiny parkování zdarma. Tohle v Salzburgu jinak moc neplatí a většina parkovacích míst je buď v soukromých zónách, nebo jsou rovnou placené. Takže pokud chcete ušetřit na parkovném, musíte skutečně umět dobře hledat.
Výhoda je, že od stadionu to do historického centra města není vůbec daleko, navíc přilehlý velký park nabízí opravdu rozlehlé dětské hřiště a řadu sportovních možností i pro dospělé. Navíc je v něm mnoho stromů poskytujících stín a uprostřed také okrasné jezírko. Hřiště pro děti v tomto parku nabízí tolik herních prvků, že dítě nebude vědět, jaký zkoušet dříve. Jediným jeho mínusem je potenciální potíž s tím odtamtud dítko vůbec dostat. Pokud nejde o jediný cíl vaší cesty, je dobré s tím dopředu počítat.
Podzemní město v Polsku nacisté stavěli už před válkou. Dnes má 32 km dlouhý kryt nové obyvatele
V současnosti je do jednoho z nejpropracovanějších podzemních komplexů se sítí tunelů, jaký kdy nacisté začali budovat, podzemního města Ostwall v západním Polsku, přístup povolen. Jeden z hrůzných pozůstatků nacistů má po temné historii nyní už jen početné zvířecí obyvatele.
Samotné historické centrum Salzburgu se v době naší návštěvy z menší části předělávalo. To mu ale nijak neubralo na jeho atraktivitě. Určitě se stejně jako my zastavte v krásných barokních Mirabell Gardens (zahradách Mirabell), které jsou nejznámějšími zahradami ve městě, zapsanými mezi památkami UNESCO. Odsud je úchvatný výhled na pevnost Hohensalzburg (monumentální salcburský hrad).
Jistě vás příjemně překvapí prohlídka celé historické části plné nádherných historických budov, včetně Mozartova rodného domu a také Mozartovy rezidence. Jedná se o prostorný byt, kde žila rodina Mozartových mezi roky 1773 až 1787. V centru města najdete také zábavné, volně přístupné vodní atrakce s míčky pro děti. Děti se tam mohou projít vodou, hrát si a sledovat, jak z kopce po vodní dráze dolů sjíždí barevné míčky, což zabaví malé i velké.
Podtrženo sečteno, návštěva Wolfgangsee a jeho přilehlého okolí, které je s rodinou tohoto legendárního hudebního génia tak silně spjato, nabízí nespočet možností pro výlety a zábavu. Tamní krajina vás stejně jako nás určitě bude bavit. Neudělejte ovšem stejnou chybu jako my a pokud chcete zažít dobrodružství při spaní ve stanu, autě nebo karavanu, rezervujte si místo ve vybraném kempu s dostatečným předstihem.
Zdroje: vlastní poznatky autorky, cs.wikipedia.org, cs.wikipedia.org