Nesnesitelná vedra roku 1911: Labe vysychalo, zemědělci se báli lokomotiv a o vstup na plovárny se lidé prali
V roce 1911 postihla svět vedra, která neměla obdoby. Lidé z nich zoufalstvím šíleli, omdlévali a někteří vlivem horkého počasí přišli o život. Obavy najednou vzbuzovaly i kdysi běžné dopravní prostředky jako parní lokomotivy. A vlivem nebývalé potřeby ochlazení také ubývalo míst, kam bylo možné jít pro osvěžení.
V USA v roce 1911 někteří lidé s nečekanou vlnou veder doslova šíleli. Nejinak tomu bylo i v celé Evropě, včetně tehdejšího Rakouska-Uherska a k němu náležících českých zemí. Suché počasí v monarchii trvalo už od jara. Červenec a srpen v tomto roce ovšem překonal všechna očekávání i obavy. Navíc nadprůměrně teplé počasí místy střídaly také další extrémy jako silné bouřky, vichřice a kroupy.
Nejen vedra, ale právě i výkyvy počasí měly za následek zničenou úrodu a některé domy, a bohužel taktéž lidské oběti. Lidé umírali na úžeh a objevil se i případ, kdy dělníka během silné bouřky zasáhl blesk.
Bylo tak horké a extrémně suché léto, že je dodnes rok 1911 označován jako rok staletých veder. Protože kromě vysokých teplot byla v daném roce také velmi nízká vlhkost vzduchu, alespoň prádlo pověšené na slunci dělalo radost hospodyňkám. Slunce ho přirozeně vybělilo, navíc nebylo výjimkou, že na přímém slunci dokázalo vyprané prádlo uschnout za pouhou 1 nebo 2 hodiny.
Největším predátorem v pravěku byla téměř 20metrová chobotnice. Bájný Kraken zobákem drtil dinosaury
Vědci přišli s překvapivým zjištěním. Bájný Kraken podle nich skutečně existoval a servítky si nebral ani s dalšími predátory. Téměř 20metrový obr kraloval vrcholu pravěkého potravního řetězce. V nebezpečnosti tenkrát překonal i ty největší druhy žraloků a dinosaurů.
Důvodné obavy zemědělců
Jedno z největších trápení měli 25. července roku 1911, kdy jak uváděl deník jménem Národní politika, rtuť teploměrů ukazovala kolem 38 °C ve stínu a na sluníčku 46 °C zemědělci. Veškerá úroda na polích jim usychala, zaznamenala velké ztráty a značný úbytek hospodářského krmiva pro zvířata. Docházela píce i sláma nebo obilí. Vysychaly řeky, další vodní toky, jezera, nádrže a studny. Každý se začal obávat toho, co přijde bez dostatku zásob jídla a vody. Jenže to nebyl zdaleka jediný problém.
Další starosti začaly rolníkům přidělávat běžné dopravní prostředky, jakými byly v dané době parní lokomotivy. Zbytek úrody na několika místech zapálily, když jiskry z jedoucího parního vlaku létaly do vysušené trávy či obilí. Takto vznikaly pravidelně stovky požárů polí, což potvrzovaly i články v časopise Národní politika.
A velké problémy dělaly lokomotivy i parním topičům, kteří museli v teplotách kolem 35 °C ve stínu ještě přitápět pod kotel, takže výsledkem bylo, že pracovali ve žhavých teplotách dosahujících až kolem 70 °C.
„Slunce praží na stroj, který sám vydává nesnesitelný žár. Vzal jsem s sebou teploměr a pověsil jsem si jej na kabát. Ukazoval 72 stupňů Celsia. Dvěma topičům zaměstnaným na vlaku spustila se v poledních hodinách krev a u Zdic jeden klesl v bezvědomí následkem úžehu. Hrozné to útrapy při tak zodpovědné službě. A cestující ve vlaku ani netuší, v jakém jsou nebezpečí, kdyby náhodou sluneční úžeh postihl strojvůdce a topiče zároveň,“ popsal tehdy náročné a nesnesitelné teplotní podmínky pracovníků obsluhujících parní stroje jeden z topičů novinářům.
Tajemné unikátní jezero v Alpách prý ukrývá poklad. Nacistům posloužilo k úschově temných tajemství
Jezero Toplitz v rakouských Alpách poblíž pohoří Totes Gebirge (Mrtvé hory) fascinuje biology i historiky. Voda v něm je sladká i slaná zároveň, což mu prý umožnilo bezpečně ukrýt poklady nacistů. Tisíce turistů vyhledávají danou oblast, aniž by tušily, že prochází okolo místa s pohnutou minulostí.
Rvačky o možnost osvěžení
A lidé prý po světě horkem šíleli natolik, že se o jakoukoliv možnost ochlazení dokonce i prali. Policie měla kolem plováren plné ruce práce s hlídáním a rozháněním rvaček.
Lidé před vstupem na koupaliště a plovárny tvořili nejen v Praze dlouhé fronty. S lístky na přeplněná koupaliště se zdaleka nedostalo na každého, proto ostatní byli schopní se o ně poprat.
Na spoustu lidí lístky nezbyly, proto hledali osvěžení, kde se dalo. Nejen vlivem úžehu a kolapsů si tak příliš horké a suché počasí vyžádalo velký počet obětí. Řada lidí se vydala koupat do řeky, vyhledávané byly ty ve velkých městech jako Vltava nebo Dunaj, kde se několik lidí včetně mladých Čechů pracujících ve Vídni utopilo.
Špatné načasování pro stávkování si v létě v roce 1911 vybrali kočí ze známé české továrny na sodovku. Nápoje začal být kvůli tomu nedostatek. Před Zátkovou továrnou se ve frontě mezi sebou hádali naštvaní drobní podnikatelé i hospodští, kteří začali pociťovat výpadek v dodávkách sodového nápoje a pokřikováním zároveň vyjadřovali nesouhlas se stávkou dopravců. Byli při tom hlasití a někteří se dokonce prali o místa, proto museli početný shluk lidí mírnit policisté.
Silná vlna veder v daném roce postihla téměř celý svět. Zoufalí byli i lidé v Anglii nebo ve Spojených státech. Nedostatek možností jak se trochu ochladit doháněl některé jedince k šílenství a zoufalým činům, včetně sebevražd.
„Z Londýna, 3. srpna. Na parníku Thunderer zešílel horkem topič. Pravil k svému soudruhovi: Zblázním se horkem! A hned na to podřezal se břitvou.“ tak prý zněla například tragická zpráva do Prahy, která do metropole dorazila 3. srpna roku 1911. Období katastrofálního sucha a veder v roce 1911 tak mělo za následek velký počet zmařených lidských životů nejen z tehdejšího Rakouska-Uherska.