Z fotky chlapce spícího na schodech mrazí. Snímek se stal jedním z těch, které změnily svět
Fotograf Lewis Hine věřil, že svými díly může probudit lhostejnou veřejnost počátku 20. století. Jeho snímky dětí při těžké dřině, kterou by dnes už nemohl vykonávat nikdo jiný než ti nejodolnější dospělí, odstartovaly významný historický přelom. Jedním z těchto děl je foto vyčerpaného chlapce spícího na tvrdých schodech se svazkem novin.
Nejen v oblasti roznašečů novin pracovali ještě na počátku 20. století v USA malé děti, pro které šlo často o jedinou šanci, jak získat peníze na jídlo a další potřebné věci. Někteří jedinci z chudých rodin přistěhovalců nebo například z početnějších domácností, které přišly o jednoho rodiče, pracovali už od čtyř let, další po škole od odpoledne až do pozdních večerních hodin.
Lewis Hine byl investigativní fotograf, který se rozhodl svými fotkami dokázat víc než mnozí jeho ostatní fotografové. Jejich prostřednictvím se pokusil probudit a napravit lhostejnou veřejnost ke dřině a bídě malých pracujících dětí, kterou si dnes už ani nedovedeme a hlavně ani nechceme představit. Jedna z jeho souboru mnoha fotografií malých dětí v náročném pracovním prostředí – foto malého chlapce, který patrně usnul na zbývajících neprodaných výtiscích tisku, je více než výmluvná, pobuřující a smutná zároveň.
Jedna z fotek, které změnily svět
Tvůrce dokumentární fotografie americký investigativní fotograf Lewis Hine se snažil dělat mnohem více, než co bylo základní náplní jeho práce umělce. Vystudoval sociologii a nebyl mu lhostejný osud lidí, zejména pracujících dětí, kterých bylo na konci 19. a na počátku 20. století mnoho.
Jeho foto malého roznašeče novin z února roku 1912, který usnul vyčerpáním na svazku zbývajících neprodaných výtisků denního tisku, vystihuje stejně jako mnohá další fota tohoto umělce všechno potřebné. Z pohledu na obrázek dítěte znaveného nikoliv zábavnou hrou, ale těžkou prací, pořízený na chodbě nádraží, mrazí a hrnou se slzy do očí.
Tajemné unikátní jezero v Alpách prý ukrývá poklad. Nacistům posloužilo k úschově tajemství
Jezero Toplitz v rakouských Alpách poblíž pohoří Totes Gebirge (Mrtvé hory) fascinuje biology i historiky. Voda v něm je sladká i slaná zároveň, což mu prý umožnilo bezpečně ukrýt poklady nacistů. Tisíce turistů vyhledávají danou oblast, aniž by tušily, že prochází okolo místa s pohnutou minulostí.
Zachycuje chlapce, jenž patrně stejně jako někteří jeho ostatní vrstevníci, kolegové z roznosu novin, musel nejprve deníky nakoupit přímo od vydavatelů. Aby si vůbec mohli cokoliv vydělat, muselo se malým prodejcům novin podařit prodat celou várku do večera. Každý den totiž vycházely další noviny, takže ty staré ztrácely na ceně.
Každý neprodaný kus navíc znamenal ztrátu pro nakladatelství, což znamenalo, že i samotní vydavatelé na úspěšný pouliční prodej všech kusů dohlíželi. Zisk z prodeje přitom nebyl nijak zvlášť velký. Newsie, jak se tehdy někdy dětem s tiskovinami přezdívalo, kupovali tisk od nakladatelů za cenu 50 centů za sto kusů, přičemž je následně prodali za 1 cent za kus. Na každém prodaném tisku tedy vydělali pouhého půl centu.
Lewis Hine se později svěřil, že foto pořídil po půlnoci na nádraží v New Jersey. Přestože se obvykle všech pracujících dětí, které fotografoval, ptal na jméno a věk dětí a následně si údaje zapisoval, v tomto případě udělal pochopitelnou výjimku. Tím pádem identita chlapce zůstala neznámá. I tento fakt možná ještě víc umocňuje silný dojem, jaký z fotografie vyzařuje. „Spící roznášeč novin nalezen po půlnoci ve vestibulu vlakového nádraží – noviny místo polštáře,“ zní autorův přidaný krátký výstižný popisek.
Nejen tento snímek byl součástí souboru fotografií, které Hine pořídil proto, aby změnil svět a také vyburcoval společnost ignorující těžkosti a celou absurditu dětských pracovníků, kteří tou dobou nebývali žádnou výjimkou.
Děti v různých profesích na různých místech, která později všechna Hine navštívil, aby jim mohl pomoci, pracovaly přibližně osm až dvanáct hodin denně: „…jednou mylnou představou je, že naše materiální statky ‚prostě vznikají‘ jako produkt spousty neosobních strojů… lidský duch je koneckonců to hlavní…“, připsal ke svým dílům fotograf.
Náročná činnost přinesla ovoce
Žalostné podmínky malých dětí vykořisťovaných velkoprůmyslem přiměli Hinea, aby se pomocí své práce pokusil podmínit doslova revoluci ve společnosti. Rozhodl se zdokumentovat děti vykonávající podřadnou práci v řadě náročných odvětví, a tím pomoci oficiálně zakázat dětskou pracovní sílu na trhu práce. Mezi roky 1904 – 1908 pracoval na pozici fotografa na volné noze a fotil pro časopis The Survey, který se zabýval sociální prací, sociální reformou a filantropií.
Běžný letní den vystřídal údiv. Armáda v roce 1987 dostala rozkaz sledovat UFO nad Vranovem
V létě v roce 1987 došlo ve Vranově nad Dyjí k dosud nevyjasněné události s pozorováním neznámého létajícího objektu. Nevysvětlitelné létající UFO tehdy přimělo k akci i československou armádu, která ho neúspěšně pronásledovala.
Poté, co viděl na vlastní oči děti v žalostných podmínkách jako horníky v dolech, dělníky ve fabrikách a továrnách i v dalších podnicích, a navíc při tvrdé dřině, rozhodl se, že se musí mnohé změnit. V roce 1908 se proto stal fotografem pro organizaci s názvem National Child Labor Committee (NCLC). Šlo o komisi bojující za práva dětí nucených k práci.
Prvního úspěchu dosáhl autor kolem pěti tisíc fotografií pracujících dětí pořízených během 16 let ve spolupráci se zmíněnou organizací v roce 1916, když došlo k podepsání prvního federálního zákona o dětské práci. Za následující čtyři roky došlo ke snížení počtu dětí vykonávajících práci dospělých téměř na polovinu ve srovnání s rokem 1910.
Největší úspěch a přelom v dětské dřině ale přišel až v roce 1938, kdy byl schválen zákon o spravedlivých pracovních standardech. Šlo o nařízení zásadně měnící přístup k dětské práci. Minimální věk, od kdy mohli nezletilí lidé se školní docházkou pracovat, byl podmíněn hranicí 16 let. Povolání úřady určené jako nebezpečné včetně hornictví a dalších těžkých prací v průmyslovém odvětví bylo zákonem povoleno až od 18 let.
Bylo také oficiálně zakázáno obchodování mezi státy, na kterém by se jakkoliv podíleli nezletilí jedinci. Obecně jakoukoliv dřinu nově vydaný zákon zakazoval vykonávat lidmi mladšími 18 let. A omezení přišla i pro případy, že by chtěly děti, kterým bylo 14 a 15 let, tehdy pracovat alespoň brigádně.
Nové předpisy určovaly, že výdělečnou činností nesmí být nijak omezována jejich školní docházka a stanovovaly také maximálně rozsah odpracovaných hodin. Hromadné zneužívání malých dětí na práci americkým průmyslem tím tak definitivně úspěšně skončilo.