Nejnebezpečnější podnik světa? Z kavárny na hranicích se Severní Koreou mají hosté smutný výhled do totality
Jedna z nedávno otevřených poboček známého kavárenského řetězce Starbucks v Jižní Koreji nabízí návštěvníkům kromě kávy také nevídaný výhled. Mohou z ní sledovat dění za ostnatými dráty na území diktátora. Založili ji dva manželé, kteří pro to měli speciální důvod. Každou noc jsou v místě slyšet děsuplné zvuky.
Unikátním turistickým lákadlem je kavárna v Jižní Koreji nacházející se na hranicích se Severní Koreou, která byla otevřená 29. listopadu v roce 2024, pouhých 1,4 kilometrů od země s obávaným totalitním režimem. S oblastí pod vládou diktátora ji dělí ostnaté dráty. Jedná se o jednu z nejstřeženějších hranic na světě.
Podnikatelka Lee Oh-Sook se s manželem rozhodla v jihokorejském ekoparku Aegibong Peace, který se nachází severně od hlavního města Jižní Koreji Soulu, otevřít kavárenský podnik. Ten díky jeho umístění vyhledávají turisté i samotní Jihokorejci. Manželům však nejde jenom o zisk z podnikání. Kavárna má pro ně hluboce emocionální význam.
Dva manželé ho založili z podobného důvodu, pro jaký ho někteří navštěvují. Pocity nostalgie a smutku po své vlasti se rozhodli přeměnit na podnik s velkým potenciálem i možností návratu vzpomínek a vyprávění na minulost obou v současnosti znesvářených a od roku 1948 oficiálně rozdělených zemí. Kavárna nabízející hostům 30 míst k sezení ve vyhlídkové věži s netradičním výhledem je vybavena zároveň muzeem a povinným vojenským bunkrem.
Česko má svůj přísně utajovaný podzemní komplex. Objekt K-116 se nachází v oblíbené části Prahy
Česko si do dnešních dnů uchovává přísně utajovaný vojenský komplex objekt K – 116. Záhadný podzemní areál se nečekaně nachází v lidmi hojně vyhledávaném Prokopském údolí v Praze. K čemu přesně slouží se neví.
Někteří Jihokorejci včetně majitelů kavárny nepřestávají věřit v mír a lepší zítřky pro oba státy, které kdysi bývaly jedním. I tento důvod přidává unikátní kavárně na popularitě mezi místními. Nostalgický pohled z vysoké budovy na plynoucí řeku rozdělující oba státy ještě zesiluje jedinečnou i poněkud rozporuplnou atmosféru celého místa.
Rodiče obou majitelů byli původem ze Severní Koreje. Celý život od okamžiku, kdy museli z vlasti emigrovat, doufali, že se tam jednoho dne budou moct vrátit. To se jim už ale bohužel nepodařilo. Zemřeli, a Lee se rozhodla na počest rodičů a dalších příbuzných založit zmiňovaný kavárenský podnik v místě přísně střeženého rozdělení obou států, což jí umožní být rodné zemi rodičů alespoň o kousek blíž.
Pusté místo s davy turistů
Díky dalekohledům a kvalitnějším kamerám nebo fotoaparátům je možné vidět na krajinu severokorejského území a občas prý turisté, kteří do kavárny míří ve velkém, zahlédnou i někoho ze sousedních obyvatel. Jde ale spíš o náhodu, jelikož v dohledných místech se nacházejí převážně lesy, louky a strážní věže. Za poněkud strašidelným plotem s ostnatými dráty je vidět také „dálnice Svobody“. Vzhledem k aktuálnímu stavu zní název této komunikace poměrně ironicky.
Pohled do sousedství je spíše důvodem ke smutku anebo přinejmenším smíšeným pocitům. Vyvolává dojmy, jako by se v totalitním státě zastavil čas. Je možné zahlédnout řídké osídlení s menším množstvím zjevně zchátralých domů, celý kout kam je vidět od hranic, působí trochu jako osamělá pustina.
Ztroskotání, nebo nevídaný úspěch? Příští rok má vyplout Titanic II, miliardář navrhnul věrnou kopii
Už příští rok by měl podle smělých plánů výstředního miliardáře Clivea Palmera vyplout do vod oceánu Titanic II, který je přesnou replikou ztroskotaného parníku. Zda se mu povede obeplout stejnou trasu a úspěšně dorazit do cíle je s mnoha otazníky.
Ti, kteří ještě věří v budoucí opětovné propojení dvou znepřátelených států, si zcela jistě takový zážitek budou dlouho pamatovat. Někomu by vyhlídka na ostře střežené nedobytné hranice mohla vzít zcela naděje na to, že to někdy bude jinak.
I tak se nyní do kavárny vydávají nejen zvědaví turisté, ale i někdejší uprchlíci ze Severní Koreje. Chodí tam slavit významné korejské svátky a připomenout si milovanou vlast, která jim navzdory současně přetrvávajícímu nebezpečí a vládě totalitního vůdce chybí. Musí přitom respektovat i omezenou otevírací dobu zařízení od 10 do 16:30 hod., která se řídí předpisy ekoparku.
Povinný kryt zahrnuje výstavu
Aby manželský pár splnil všechny striktní podmínky pro získání povolení ke stavbě, musel se zaměřit i na nezbytné vybavení pro bezpečnost kavárny, která v současnosti patří mezi nejnebezpečnější podniky na světě.
Museli nechat vystavět bunkr a opevněná stanoviště pro vojenské tanky. Majitelé si ale i s tím poradili celkem hravým způsobem. Vojenské prostory spojili se symbolickou národní galerií.
Místo pro výstavu svých obrazů a děl v něm našel malíř Kim Dae-Nyeon. Také on se snaží dávat lidem naději prostřednictvím umění. Jeho jedinečná tvorba symbolizuje mír a optimismus ohledně budoucnosti zemí.
Samotný umělec věří, že jeho symbolická díla plná naděje příchozí chrání a uklidňují. Za zmínku stojí třeba obraz lasiček se sluchátky na uších, které přestaly poslouchat spory mezi oběma územími, protože už toho mají dost. Přístup do bunkru musejí manželé povinně umožnit vojákům. Jihokorejská armáda do něj aktuálně vstupuje jednou ročně a provádí tam vojenská cvičení.
Italský Robinson Crusoe Mauro Morandi žil desítky let sám na pustém ostrově. Vyhnaly ho až úřady
Zatímco pro mnoho lidí je představa života desítky let o samotě na opuštěném ostrově extrémní, pro Maura Morandiho z Itálie se stala žádanou realitou. Na pustý kus pevniny v moři nedaleko Sardinie se dostal díky náhodě s porouchanou lodí.
Noční tyranie
Severokorejci se nejspíš snaží své jižní sousedy pravidelně strašit. Zejména v noci a večer se z míst za hranicemi pravidelně ozývají děsivé zvuky, výstřely, sténání a výkřiky. Mnozí se domnívají, že tímto způsobem Severokorejci tyranizují občany vedlejšího svobodného státu. Záměrem je v nich vyvolat neustálé obavy a nejistotu z toho, co bude následovat.
Odkud zvuky pocházejí a jak vznikají, ovšem s jistotou nikdo neví. Jsou ale tak nepříjemné a vyvolávají v lidech takovou úzkost, že to mnohé od návštěvy pohraničí odrazuje. A když už do něj zavítají, tak jedině za bílého dne. Odvahu na to, strávit v místech celou noc, má jenom málokdo. Nehledě na to, že vlivem neustálého hluku by se nejspíš stejně nikdo moc dobře nevyspal.
Zdroje: cs.wikipedia.org, edition.cnn.com, reuters.com, youtube.com, refresher.cz