Česko má svůj přísně utajovaný podzemní komplex. Objekt K-116 se nachází v oblíbené části Prahy

Česko si do dnešních dnů uchovává přísně utajovaný vojenský komplex objekt K – 116. Záhadný podzemní areál se nečekaně nachází v lidmi hojně vyhledávaném Prokopském údolí v Praze. K čemu přesně slouží se neví.

Spekuluje se o rozměrném bunkru pro elitu i o skladu spojovacích materiálů. Řada lidí chodí kolem podzemního krytu neznámých rozměrů a současného využití, který vznikl namísto nedokončené nacistické podzemní továrny v oblasti bývalého lomu, celkem pravidelně. Nikdo ovšem nedostává příležitost do něj byť jen nahlédnout nebo poznat jeho pravý účel.

Objekt nazýván K – 116 nebo také číslem vojenského útvaru VÚ 2508 se nachází na Zlíchovském kopci u bývalého Dalejského mlýna a jeskyně svatého Prokopa v Prokopském údolí. Turisté se na místě mohou kochat nejen jeho přístupnou dominantou, kterou je kostel sv. Filipa a Jakuba, ale i tímto vojenským veřejnosti schovávaným komplexem.

Dovnitř se nedostanou ani politici

Celý areál Prokopského lomu je dodnes oplocený a žádnému civilistovi se do něj nedaří běžně dostat. Platí to přitom jak pro běžné občany, tak i pro některé místní politiky, kteří se svými pokusy o prohlídku v minulosti také nepochodili.

Kdysi se do lokality bývalého lomu a nedokončené nacistické podzemní továrny snažili dostat zastupitelé i odborníci.

Nehledě na tehdejší rozdílné politické a sociální poměry se to ani před lety téměř nikomu nepodařilo, jak potvrdila také zastupitelka městské části Praha 5 Jitka Matoušková v jednom z rozhovorů pro ČT. Do objektu se podle jejích slov zastupitelé pokoušeli dostat nejen po odsunu sovětských vojsk, kdy zájem projevil i tehdejší starosta architekt Syrový, ale i v uvolněných devadesátkách.

Malou výjimkou potvrzující pravidlo je speleolog, novinář a fotograf Vladimír Vojíř, který se aktivně zajímá o pražské podzemí. V roce 1968 se mu díky jeho tehdejšímu zaměstnavateli podařilo nahlédnout alespoň do zbytků jeskyně svatého Prokopa u někdejšího lomu.

Stanoviště vlaků s nádražím

S těžbou vápence se po vytěžení skalního masivu v rozsáhlé lokalitě vybavené dopravními štolami a svážnicemi do vyšších pater lomu poprvé přestalo koncem 19. století. V Prokopské jeskyni se prý nacházely také podzemní prameny vody. Velmi originální byly následné plány využití podzemní továrny Junkers primárně určené na výrobu leteckých dílů, kterou se tam rozhodli vybudovat nacisté.

V areálu prý byly vytvořeny celkem tři podzemní tunely dlouhé 300 metrů a vysoké 8 metrů, tedy dost prostorné pro možnou vozovnu určenou obrněným vlakům. To ale není vše, v podzemním areálu mělo na stanoviště vlaků navazovat menší nádraží s překladištěm.

Němci plánovanou stavbu s podivným záměrem nestihli dokončit. Podle dostupných pramenů se v podzemí nachází pouze dvě stě metrů dlouhá výrobní hala z roku 1944. Továrna nikdy nebyla uvedena do provozu, a zůstalo tak pouze u několika částí neuvedených do provozu.

Pro armádu byl zpočátku nevyhovující

Tři roky po konci 2. světové války v roce 1948 se stejně jako před válkou o areál, který byl po válce nějaký čas prázdný a následně sloužil i ke skladování ovoce a zeleniny, začala zajímat československá armáda. Vojáci měli zájem místo používat ke zkouškám zbraní a munice. Nakonec z jejich záměrů sešlo s tím, že pro to není vyhovující. Následně byl obnoven lom pro těžbu vápence. Pro tyto účely byl celý objekt využíván až do roku 1966.

Otazníky zůstávají nezodpovězené

Spekulovalo se, že podzemní komplex K-116, který opět začal sloužit armádě, měl za totalitního režimu začít sloužit v 60. letech 20. století i jako možný obrovský protiatomový kryt pro vládnoucí elitu a vojenské velitele pro případ jaderné války a kromě toho hlavní záložní působiště Ministerstva obrany. Pojmout prý mohl až 1000 lidí.

Pravdou je, že byl s odůvodněním statických problémů sestřelen dříve nedaleko stojící kostel svatého Prokopa z počátku 18. století a mnozí se domnívají, že šlo pouze o zástěrku. Skutečným důvodem mohl být podle některých teorií fakt, že kostel by pomohl objekt zaměřit a lokalizovat, čemuž se tehdejší totalitní politici snažili zabránit.

Několik zahraničních geologů, kteří si fotili skálu svatého Prokopa, bylo zadrženo strážci objektu. Kvůli rozmachu vojenského útočiště byl zbourán také historický Dalejský mlýn. Ten od 19. až do první poloviny 20. století fungoval i jako vyhledávaný zájezdní hostinec.

Poslední informace o rozšíření vojenského prostoru v oblasti pocházejí z 80. let. Ví se o nich pouze to, že na rok byl kvůli nim zakázán přístup k místnímu Prokopskému jezírku.

Faktem zůstává, že se kolem objektu objevuje stále více otázek než odpovědí. Zatímco někdo spekuluje, že se jedná o rozsáhlý komplex nadzemních a podzemních prostor vedoucí pod plání Děvína na území Radlic, které slouží velitelskému stanovišti nebo bunkru pro elitu, jiní tvrdí, že se v místech nachází především sklady materiálu. Tak či tak to nelze ověřit.

Areál Prokopského lomu a k němu přiléhající kopce jsou veřejnosti nepřístupné, navíc jsou ostře střežené. Dodnes tedy nikdo neví, jaké jsou přesné důvody pro tak silnou ochranu daného místa a neustálé bránění přístupu do této části pražského podzemí.

V roce 2009 byl pravděpodobně pozastaven i projekt zástavby Děvínské pláně zahrnující také lanovku od stanice metra Radlická prosazovaný v územním plánu hlavního města Prahy. Jako oficiální důvody byly uvedeny zájmy o ochranu přírody a zachování původní krajiny. Podle nepodložených tvrzení mohlo jít o záměry armády, která byla s cílem projektu v přímém rozporu. Vzhledem k vysokému stupni utajování pražského podzemí mohl být zájem vojáků v přímém rozporu s plánovanou výstavbou.

Nezbývá, než se pouze dohadovat, co se v dodnes jednom z nejstřeženějších areálů České republiky skutečně nachází a zda se to někdy dozví místní, ale i celá veřejnost.