Číhošťský zázrak se komunistům nehodil. StB za něj faráře Toufara trýznivě umučila

Samovolný pohyb kříže na hlavním oltáři kostela v obci Číhošť z 11. prosince roku 1949 nemá dosud přesvědčivé vysvětlení. StB kvůli číhošťskému zázraku záměrně umučila faráře Toufara, kterému se během kázání odehrál za zády.

K takzvanému číhošťskému zázraku, který je pojmenován podle obce, v níž se odehrál, došlo o třetí adventní neděli 11. prosince v roce 1949. Tento dosud nevysvětlitelný jev byl trnem v oku komunistům, kteří kvůli tomu okamžitě zaměřili svou pozornost na kazatele Josefa Toufara, se kterým plánovali vést vykonstruovaný proces.

Turisticky vyhledávanou obec Číhošť, kde se nachází i geografický střed České republiky, tím (navzdory svým záměrům) nesmazatelně zapsali do historie. Farář Josef Toufar se stal jednou z obětí politických zločinů. Zemřel následkem nelidských zrůdných praktik, kteří komunisté využívali při výslechu.

Farář neměl o ději za zády tušení

Kazatel Josef Toufar měl zrovna kázání během třetí adventní neděle roku 1949 určené pouze návštěvníkům kostela naslouchajícím jeho slovům: „Uprostřed vás stojí ten, kterého vy neznáte, zde ve svatostánku je náš Spasitel.“ Svůj projev doplnil poukázáním směrem k oltáři, ovšem sám přitom zůstal stát čelem ke svým posluchačům. Svědci při tom s údivem sledovali, jak se přímo v daný moment rozkýval půl metru vysoký dřevěný kříž na oltáři. Nejprve se nakláněl ze strany na stranu, dokud se nezastavil otočený směrem ke kazatelně.

Duchovní o tom, co se během promluvy k věřícím děje za jeho zády, neměl tušení. Údajně se o všem dozvěděl až druhý den od výrazně dojatého kováře Pospíšila, který byl z dění v kostele přesvědčený, že šlo o zázrak. Po svém vyprávění Toufarovi nedokázal zadržet slzy.

Bzy na to přitáhla nadpřirozená událost do Číhošti řadu lidí a obec se stala turisticky vyhledávaným místem. Do vesnice mířili také věřící z celého státu. Našli se ovšem udavači, kteří na celý jev několikrát upozornili Státní bezpečnost. Farář i s kostelem se dostal do hledáčku komunistů.

Farář popisoval nevysvětlitelný úkaz

Farář Toufar se shodoval se svým kolegou Vítem Tajovským neboli Opatem ze Želiva, jenž byl zanedlouho poté sám také odsouzený v monstrprocesu s představiteli řádů k 20 letům ve vězení, že celý úkaz s houpajícím se křížem odporoval jakýmkoliv fyzikálním zákonům.

Kazatel Josef Toufar, který zázrak přímo neviděl, o něm údajně vyprávěl takto: „Když se kříž zastavil, neobrátil se však jak stál pevně a jak kříž obyčejně stává korpusem k hlavním dveřím, ale celý kříž se stočil směrem na kazatelnu. Mimo to se celý naklonil směrem ku předu v místě, kde je zasazen do podstavce a výchylka je taková, že těžiště je daleko nad základnou podstavce. Jiný kříž se musí vrátiti, jak to zde v neděli zkoušel na druhém v tom samém provedení kříže pan opat ze Želiva a pan primář Richter z Humpolce.“

Právě opat Vít Tajovský měl za úkol nevysvětlitelné pohnutí křížem vyšetřit a své závěry sdělit biskupovi. Jenže ani on si to neuměl vysvětlit jinak, než že jde o zázrak, který si odporoval s fyzikálními zákony.

Estébák v převleku tahal informace

Církev se chtěla sama začít zabývat číhošťským zázrakem, ale už k tomu nestihla dostat příležitost. Jeden člověk z krajské správy zašel za farářem Toufarem a vydával se za věřícího. Když od něj zjistil všechno, co chtěl, zadrželi kazatele komunisté, kteří ho drželi a vyslýchali ve valdickém vězení. Šlo o nelidské a nedůstojné zacházení včetně bití a týrání. Brutální výslechy trvaly měsíc a vedly až k jeho skonu. Výslechy za StB tehdy vedl Ladislav Mácha proslulý brutalitou, který se zrůdným chováním později nijak netajil.

„Myslím, že v úterý jsme si vzali spolu s Němcem a Řezníčkem Toufara na výslechovou místnost. Byl břichem dolů, my tři jsme jej střídavě mlátili,“ chladně popisoval své zvrácené a nelidské zacházení se zajatým farářem Toufarem v rámci popisu postupu při vyslýchání komunista Mácha do archivu bezpečnostních složek.

Cílem estébáků bylo z kazatele dostat přiznání, že zázrak s pohybem kříže na oltáři záměrně uměle zfingovala sama církev. To se jim ovšem nepodařilo, takže nebohého a vyhladovělého kněze psychicky týrali a ubili k smrti.

Dnes už není pochyb o tom, že šlo o vraždu, což potvrdila v roce 1968 slova lékaře Františka Mauera, který byl přítomný u následné operace Josefa Toufara. Později dosvědčil, že šlo o krutou vraždu.

Farář se do nemocnice dostal již ve zbídačeném stavu a neměl podle něj šance na přežití. Byl zbitý do krve a vyhladovělý. Přesto odmítl podepsat dohodu o falešném doznání k sehranému hýbání s křížem na drátkách a sestrojení zařízení, které pohnulo křížem. O stopách po bití se ale nesmělo nic napsat a jako oficiální důvody Toufarova úmrtí během operace byly uvedeny zánět pobřišnice a prasklé vředy.

Vykonstruovaný monstrproces

Ke komunisty plánovanému vykonstruovanému monstrprocesu s farářem Josefem Toufarem, kterého chtěli použít jako demonstrativní příklad neposlušné církve, již nedošlo, protože kněz v sanatoriu zemřel. Nepřežil následky surového trýznění a bití.

Veřejnosti prezentovali tehdejší totalitní politici celý jev jako předem naplánovaný a namířený proti tehdejšímu nesvobodnému režimu. Obřímu soudnímu procesu, který měl předem určeného obětního beránka, mělo předcházet promítání snímku zvaného Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.

Komunisté si kladli za cíl v očích lidí pošpinit církev a věřící. V krátkém dokumentu měl farář podle režimem přichystaného scénáře rekonstruovat do záběru celou událost tak, aby to vypadalo, že vše nahrál on sám a že při pohybu kříže tahal za drátky schované za květinové ozdoby u kříže. Už toto odůvodnění bylo samo o sobě nesmyslné a slaboduché, jelikož podle církevních pravidel jsou během adventního období květinové výzdoby v kostele zakázané.

Natáčení scény, kdy kněz stojí před kazatelnou, probíhalo v noci z 23. na 24. února v roce 1950 a bylo přísně tajné. Na ostatních obrazech snímku figuroval už farářův dvojník. Aby duchovní ke kazatelně kvůli natáčení vůbec došel, museli ho podpírat. Byl již v zoufalém stavu, přesto ho nelítostní příslušníci StB odvezli v danou noc zpátky do Valdic namísto rovnou k lékaři.

Den po natočení farníkům utajovaných záběrů Josef Toufar zemřel na mnohočetná poranění od estébáků. Komunisté se snažili existenci číhošťského zázraku i obce jako takové, kterou by nejraději srovnali se zemí a vymazali z mapy, co nejvíce ututlat.

Dlouho usilovali o to, aby celé dění kolem Číhošti vymizelo z dějin Československa. Dokonce lhali o osudu ostatků faráře Josefa Toufara. Ty byly napůl zázračně objeveny a ztotožněny po důkladném zkoumání na hřbitově v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích až v roce 2014, kde byly uloženy pod falešným jménem. V roce 2015 byly farářovy pozůstatky navráceny do Číhošti a uloženy do číhošťského kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Podložené vysvětlení neexistuje

Nečekaný a pravidelný pohyb kříže korespondující s knězovým kázáním se dosud nepodařilo vědecky ani jinak vysvětlit. Zkoumali ho i někteří fyzici. Ti nakonec museli uznat a případ uzavřít s tím, že pro tento úkaz nemá jejich disciplína dosud žádné spolehlivé vysvětlení. A úspěšné prozatím nejsou ani různé teorie historiků.

Nejméně pravděpodobnou, respektive spíše jedinou vyvrácenou lživou teorií je právě samotná verze komunistů o kříži, na který vyrobil pohyblivé zařízení a nalíčil na své věřící sám kněz. Byl to poctivý duchovní, který pro takové chování neměl žádný motiv.

Naopak varianta o tom, že kříž na Toufara nalíčili samotní agenti StB, kteří měli na církev a věřící spadeno už dávno předtím a chtěli celou událost využít k pošpinění, odstrašení nebo odrazení tehdejší československé společnosti, je jedním z možných vysvětlení celého jevu.

O tom, jestli bude časem možné číhošťský zázrak vysvětlit prostřednictvím některých fyzikálních zákonů nebo jde o nadpřirozený jev, se můžeme zatím jen dohadovat.

Komunisté film s falešnou rekonstrukcí nakonec stáhli z kin, protože by kvůli nedůvěryhodnosti byli stejně všem jenom pro smích. Celou událostí se inspirovala některá další umělecká díla, která už celý jev dokumentovala podle skutečných dochovaných informací jako například snímek s názvem In nomine patris v hlavní roli s hercem Viktorem Preissem z roku 2004 z dílny České televize.

V souvislosti s číhošťským zázrakem trpěli ještě další oběti komunistického režimu jako třeba fotograf Josef Peške, který za to, že vyfotil kříž a oltář, byl odsouzen k 13 letům odnětí svobody.

Další politické zločiny komunistů

Osud Josefa Toufara měl být výhružným příkladem pro všechny, kteří by se chtěli vzepřít socialistické ideologii. Měl lidi odradit od víry a křesťanství, na které házel špínu.

Mezi další známé hrdiny, kteří se pravdy nevzdali ani během mučení a pod výhružkami smrtí, jejichž památku by si lidé měli neustále připomínat, patří popravená JUDr. Milada Horáková a skupina jejích spolupracovníků i generál Heliodor Píka.

Autoritářský politický systém měl v Československu za důsledek mnohem více politických vězňů, které potkal trest smrti nebo byli odsouzeni k několika letům ve vězení. Popraveno bylo kvůli křivým obviněním v Československu dohromady 248 osob, k vraždám docházelo zejména v první polovině 50. let. K poslední popravě došlo v roce 1960. Lidé nehodící se režimu museli mnohdy absolvovat nucené pobyty v lágrech nebo byli zavření do vězení kvůli domnělému pobuřování spoluobčanů. Trestány byly také pokusy o odjezd do zahraničí.