Tajemství dlouhověkosti z Řecka, Sardinie a Japonska: Modré zóny spojuje kvalita spánku a vztahů
Poprvé přišel s pojmem modré zóny před jednadvaceti lety redaktor National Geographic Dan Buettner, který zároveň navázal na předchozí výzkumy v jednotlivých 5 oblastech světa. Postupem času se spolu s dalšími odborníky snažil najít jejich společný průsečík.
Modré zóny jsou oficiálně označené lokality s největším výskytem obyvatel dožívajících se nejvyššího věku ve zdraví na světě. Lidé na těchto místech žijí více než sto let a jsou mezi nimi regiony, kde dosahují i nejvyššího průměrného věku dožití na planetě.
Hledat se je v roce 2005 vydal reportér Dan Buettner, který tím navázal na předchozí studii stoletých jedinců v horské oblasti Barbagia na Sardinii. Nezvyklého počtu těch, kteří se tam dožívají přes stovku, si před ním povšimli Gianni Pes a Dr. Michel Poulain. Podíl lidí dožívajících se takového věku tam je až pětkrát vyšší než jinde v Evropě.
Co mají lidé z šesti východních horských provincií italské Sardinie v oblasti Ogligastra, řeckého ostrova Ikaria, japonského ostrova Okinawa, poloostrova Nicoya na Kostarice a z komunity adventistů v Loma Linda ve Spojených státech amerických v Kalifornii vlastně společného?
Tempo chůze do obchodu nebo na autobus napoví podle vědců mnohé. Poukazuje na kondici i délku žití
Podle vědeckých zjištění může být tempo chůze bezprostředním měřítkem stavu kondice a zdraví. Rychlý test tempa střídání kroků pomáhá lékařům předvídat a předcházet možným rizikům, jako jsou onemocnění srdce a cév, hospitalizace nebo dokonce kratší délka dožití.
Správný životní styl
I přes kulturní, jazykové a náboženské odlišnosti, dělají obyvatelé modrých zón řadu věcí podobně. Především naslouchají svému tělu a dbají na přirozený a správný životní styl, který jim umožňuje být stále fit a duševně mlád. Navíc se díky němu vyhýbají také většině civilizačních chorob.
Prvním důležitým faktorem toho, že se jak muži, tak ženy ze zmiňovaných lokalit dožívají více než sta let, je zdravý a přirozený spánek. Tito lidé často nepoužívají budíky. Jejich fungování se řídí podle přirozeného střídání dne a noci. Chodí spát se setměním a respektují přirozené potřeby svého těla.
Polední spánek pro ně není sprostým slovem, ale běžným rituálem, který jim umožňuje dobít energii pro zbytek dne. Zároveň to s ním ani nepřehání. Drží se zlatého středu 7 - 8 hodin, což je, jak se vědcům podařilo prokázat ve výzkumu, z hlediska zdraví a prevence onemocnění optimální.
Kratší a poněkud překvapivě i delší doba spánku může ohrozit zdraví a zvyšovat riziko předčasného úmrtí. Potvrzuje se, že všeho moc škodí. Nejohroženější jsou paradoxně jedinci spící každý den devět až deset hodin, což už je zdraví škodlivé. Riziko předčasného úmrtí se u nich zvyšuje až o 30 %, jak dokázala studie.
Lidé držící se zdravé podoby spánku, díky čemuž projdou všemi jeho čtyřmi podstatnými fázemi umožňujícími tělu zdravě a správně regenerovat a nabírat sílu, se také většinou vyhýbají před spaním modrému světlu obrazovek, které patří mezi narušující vlivy pro přirozený cirkadiánní rytmus lidí.
Obyvatelé modrých zón se řídí svými vnitřními pocity ve většině ohledů. Starají se o správné a zdravé naplňování svých potřeb. Jedí, když mají hlad, dělají, co jim prospívá, a respektují, když se jim něco nechce dělat, do ničeho se nenutí. I v tom nejspíše tkví jejich tajemství dlouhověkosti.
Silné sociální vztahy
Významným hlediskem jsou vztahy lidí, kteří se dožívají přes sto let. Nehledě na to, zda žijí na Kostarice, v Japonsku nebo na zmiňovaném řeckém ostrově Ikaria, reportérovi National Geographic velké množství seniorů potvrdilo, že dbá na své sociální vazby. Vztahy s blízkými, s nimiž mohou být uvolnění a veselí je posilují a udržují v dobré kondici, ale také jim umožňují vyhnout se odborníky potvrzené škodlivosti samoty.
Obvyklá parta přátel, neustálá aktivita a kontakt s lidmi spojovaný s dobrovolnickými činnostmi umožňuje lidem z těchto lokalit nepřemýšlet příliš nad starostmi a bolístkami a žít vitální dlouhý život v pohybu. Pocit začlenění do kolektivu a vlastní smysluplnost v rámci vztahů s blízkými lidmi jim pomáhají vyhnout se výraznému psychickému a fyzickému chátrání.
Italský Robinson Crusoe Mauro Morandi žil desítky let sám na pustém ostrově. Vyhnaly ho až úřady
Zatímco pro mnoho lidí je představa života desítky let o samotě na opuštěném ostrově extrémní, pro Maura Morandiho z Itálie se stala žádanou realitou. Na pustý kus pevniny v moři nedaleko Sardinie se dostal díky náhodě s porouchanou lodí.
Pravidelnost a zdravá strava
V neposlední řadě má kromě dobrých genů, jak tomu nejspíš je zejména u lidí z pohorských oblastí na Sardinii – potomků odolných a zručných lovců - sběračů z Iberského poloostrova, mít výraznější vliv také strava, kterou lidé z modrých zón konzumují.
Jednoznačně se všechna takto značená místa shodují na jednom – jednoduchá strava založená na potravinách z přírody, někdy přímo z vlastní zahrádky, založená na věcech, které neprošly průmyslovým zpracováním, jako jsou ovoce, zelenina nebo mořské řasy. Strava obyvatel z vybraných lokalit je navíc zároveň často nízkokalorická, takže netrpí obezitou a jinými civilizačními chorobami.
Pravidelné a vyvážené jsou nejen jejich spánek, jídelníček či setkávání s přáteli, ale taktéž další činnosti, z nichž si většina jedinců z modrých zón dle zprostředkování od reportéra Buettnera vytvořila vlastní krátké každodenní rituály.
Činnosti a koníčky včetně návyků, které jsou starším lidem dobře známé a dělají je s láskou, jim napomáhají vidět smysl v menších věcech a zůstávat ve střehu a nestagnovat. Tím se mohou vyhnout nebezpečným neurologickým chorobám a zpomalit fyzické a psychické stárnutí.
Konkrétní osudy a vyprávění obyvatel z hlediska dlouhověkosti nepřekonaných lokalit je možné zhlédnout v dokumentu s názvem Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón, který v roce 2023 uvedl Netflix. Jedná se o čtyřdílný seriál s Danem Buettnerem, který se vydává do modrých zón, aby všem ukázal, jak se v nich žije a co místní dělají jinak.