Nezlomná Violet: Stevardka přežila Titanic a další dvě lodní katastrofy. Nepomohla ani změna povolání
Příběh silné Violet Jessop působí jako neuvěřitelný mix smolných a šťastných událostí. Stevardka přežila nebezpečně vyhlížející srážku lodí, potopení Titanicu a další známou námořní katastrofu 20. století. Třetí z nich navíc zažila až po změně povolání.
Violet Constance Jessop to nikdy neměla snadné. Jako malá prožila vážnou nemoc a jako nejstarší z devíti dětí musela po skonu otce pomáhat matce s chodem domácnosti a péčí o sourozence. Vrcholem jejího štěstí v neštěstí se staly tři velké námořní nehody, kterých byla Violet přímým účastníkem. Jako zázrakem ze všech vyvázla živá a ještě zvládla pomáhat druhým tak, jak byla zvyklá.
Studia musela nechat kvůli práci
Violet Jessop se narodila 2. října 1887 do rodiny irských emigrantů Williama a Katherine Kelly Jessopových v Argentině jako nejstarší z celkového počtu 9 dětí. Tři z jejích osmi sourozenců se bohužel nedožili dospělosti. Také Violet během dětství onemocněla, když se nakazila tuberkulózou. Naštěstí se ovšem zcela uzdravila.
Následně přišla další rána osudu, když početná rodina přišla o otce. Na Violet tím kromě zármutku padla i velká zodpovědnost za mladší sourozence, o které se musela začít starat. S matkou se vrátili do Velké Británie, aby měla maminka šanci rodinu uživit prací na místní lodi. Na mladou dívku tak zbyla péče o domácnost i všechny sourozence.
Ztroskotání, nebo úspěch: Příští rok má vyplout Titanic II, miliardář navrhnul věrnou kopii
Už příští rok by měl podle smělých plánů výstředního miliardáře Clivea Palmera vyplout do vod oceánu Titanic II, který je přesnou replikou ztroskotaného parníku. Zda se mu povede obeplout stejnou trasu a úspěšně dorazit do cíle je s mnoha otazníky.
Violet nejprve studovala, jenže když jí bylo šestnáct let, její matka onemocněla. Aby rodině pomohla ve finanční nouzi, rozhodla se odejít ze školy a místo studia nastoupit do práce. Ostatně neměla příliš na výběr. Byla to jedna z mála možností, jak udržet rodinu existenčně nad vodou. Vydala se rovnou ve stopách matky. Ve 21 letech nastoupila jako stevardka u společnosti Royal Mail Line (loďstva královské pošty). Následovala práce u společnosti White Star Line, u které Jessop nastoupila v roce 1910.
Práce na parníku skončila nehodou
V nové práci zahrnující pobyt a péči o hosty na luxusním zaoceánském RMS Olympicu se Violet rychle rozkoukala. Díky znalosti hned několika světových jazyků zvládla s cestujícími obratně konverzovat a na všem se domluvit.
I když Violet povolání sedlo jako ulité, hned následující rok se kvůli němu stala účastníkem námořní nehody. Parník Olympic se 20. září 1911 srazil pouhých několik minut po vyplutí z přístavu v Southamptonu s rozměrnou válečnou lodí, křižníkem Hawke. I když z toho mohlo být daleko větší neštěstí, ze srážky vyvázli všichni cestující živí.
I když byl parník výrazně poškozený, podařilo se ho dokonce vrátit na místo, odkud vyplul. Stevardku to navíc neodradilo, a po nebezpečném zážitku pokračovala v práci pro White Star Line. Dokonce se s touto děsivou zkušeností nesvěřila ani ve svých pamětech s názvem Přežila jsem Titanic, které sepsala v roce 1934. Jessop se v nich o srážce RMS Olympicu s křižníkem HMS Hawke vůbec nezmiňuje.
Během zkázy Titanicu zachovala klid
V roce 1912 byla Violet kvůli opravě výletní lodi Olympic dočasně přeřazena na jeho sesterské plavidlo, parník RMS Titanic. Jediná plavba Titanicu však 14. dubna 1912 skončila katastrofou poté, co narazil do ledovce. Když k osudné srážce došlo, Violet prý zrovna spala, ale vzbudil ji ruch a panika ostatních lidí na palubě.
Namísto toho, aby sama začala panikařit, snažila se zachovat klid a rovnou se začala starat o ostatní. Pomáhala s naloděním dětí na záchranné čluny. Brzy ale bylo jasné, že muselo dojít k pochybení, protože člunů nebyl dostatečný počet pro všechny pasažéry. Violet však byla mezi šťastlivci, kteří se navzdory jejich nedostatečnému množství dočkali záchrany.
Posádka zaoceánského parníku RMS Carpathia se navždy zapsala do dějin svým hrdinským činem. V osudnou noc šlo o jedinou loď, která stihla dorazit na místo neštěstí včas, aby pomohla nebohým pasažérům potápějícího se Titanicu.
Stevardka byla mezi lidmi, kteří se ze záchranného člunu číslo 16 zvládli po osmi hodinách čekání dostat právě na Carpathii. Celou dobu se navíc až do doby, než si dítě mohla převzít matka, starala o miminko, které na člunu zabalené do deky tiskla k sobě, aby ho zahřála.
Poté, co se vzpamatovala z prožitého traumatu, se hrdinka vrátila do Southamptonu a následně, jakmile byla rekonstrukce hotová, k práci na palubě Olympicu. I přes traumatický prožitek se Violet rozhodla u práce na lodi zůstat. Po dokončení oprav parníku Olympic se vrátila na jeho palubu, kde zůstala až do začátku první světové války v roce 1914.
Italský Robinson Crusoe Mauro Morandi žil desítky let sám na pustém ostrově. Vyhnaly ho až úřady
Zatímco pro mnoho lidí je představa života desítky let o samotě na opuštěném ostrově extrémní, pro Maura Morandiho z Itálie se stala žádanou realitou. Na pustý kus pevniny v moři nedaleko Sardinie se dostal díky náhodě s porouchanou lodí.
Moře jí bylo souzené
Plné zajímavých náhod a zvláštních okolností je také pokračování Violetina příběhu. Za války se totiž obětavá žena odhodlala ke změně povolání. Aby mohla ještě více pomáhat druhým, absolvovala výcvik Červeného záchranného kříže a stala se zdravotní sestrou.
Zpočátku sloužila v polních nemocnicích. Nicméně osud ji zanedlouho opět „zavál“ na moře, když byla poslána na pomoc se zachraňováním raněných na parníku Gigantic, později známého pod jménem HMHS Britannic, náležícího stejně jako Titanic a Olympic taktéž společnosti White Star Line. Parník původně určený k pravidelné přepravě cestujících sloužil po vypuknutí první světové války jako plovoucí nemocnice.
Také Britannic neunikl tragické havárii. 21. listopadu v roce 1916 obří loď v Egejském moři u řeckých břehů pravděpodobně najela na námořní minu nedaleko ostrova Kea. Výbuch zasáhl loď tak silně, že šla během necelé hodiny ke dnu.
Tentokrát Violet vyvázla už jen o vlásek. Během spouštění záchranného člunu do vody, na němž seděla, se člun dostal příliš blízko k otáčejícím se lodním šroubům. Protože bývalá stevardka naštěstí včas rozpoznala nebezpečí, stihla skočit do vody, a tím, na rozdíl od některých spolucestujících ze člunu, uniknout smrti. Vtažený člun s několika lidmi následně šrouby rozcupovaly na kusy. Tragickou událost nepřežilo 30 cestujících.
Tentokrát ovšem nevyvázla bez vážných zranění ani Violet. Během úniku ze člunu se silně bouchla do hlavy o kýl lodi, takže utrpěla zranění hlavy a také si vážně poranila nohu. Na pomoc jí přijela posádka z dalšího záchranného člunu. O zlomenině hlavy prý zpočátku sama nejdřív nevěděla. Sama později říkala, že za to vděčila hustým vlasům, které úder do hlavy zmírnily. Po následcích zlomeniny lebky se stevardka údajně postupně zotavovala tři roky.
Časem začala důsledkům po zlomenině lebky připisovat také časté bolesti hlavy. Nezlomná žena u svého původního povolání i po třetí lodní katastrofě zůstala až do odchodu do penze v roce 1950. Starala se znovu o hosty na Olympicu společnosti White Star Line, následně pracovala pro společnosti Red Star Line a Royal Mail Line.
Důchod strávila v malém domku v hrabství Suffolk ve Velké Británii. Radovala se ze zahradničení, které se stalo jejím koníčkem. Nezapomněla se také o své nezáviděníhodné zážitky podělit v pamětech:
„Bílá pýcha oceánského lékařského světa… trochu sklonila hlavu, pak o něco níž a ještě níž. Všechny palubní stroje padaly do moře jako dětské hračky. Pak se strašlivě vrhla dolů, její záď se vznesla stovky stop do vzduchu, dokud s posledním řevem nezmizela v hlubinách,“ popisovala přeživší všech tří katastrofálních událostí dvacátého století okamžik, kdy přímo sledovala potopení Britannicu. Zemřela 5. května v roce 1971 ve věku 83 let na srdeční selhání.
Z fotky chlapce spícího na schodech mrazí. Snímek se stal jedním z těch, které změnily svět
Fotograf Lewis Hine věřil, že svými díly může probudit lhostejnou veřejnost počátku 20. století. Jeho snímky dětí při těžké dřině, kterou by dnes už nemohl vykonávat nikdo jiný než ti nejodolnější dospělí, odstartovaly významný historický přelom. Jedním z těchto děl je foto vyčerpaného chlapce spícího na tvrdých schodech se svazkem novin.
Podobný osud potkal i dva muže
Dalším zajímavým faktem je, že Violet Jessop není jediná, která v minulém století přežila více velkých námořních tragédií. Na palubě Titanicu a Britannicu byli také Arthur John Priest, který byl stejně jako Violet ve smolný den i na palubě Olympicu a Archie Jewell.
Také oni obě lodní tragédie přežili a potkala je společně další, třetí. Jenže od jednoho z nich se v posledním případě už bohužel štěstěna odvrátila. Oba sloužili v roce 1917 na britském parníku SS Donegal. Když byla v dubnu roku 1917 loď náhle bombardována německou ponorkou SM UC-21, šla ke dnu. Mezi oběťmi byl i Jewell.
Arthura Johna Priesta ohromná klika neopouštěla. Přežil dohromady čtyři obrovské lodní tragédie. Kromě výše zmiňovaných v roce 1916 také potopení obchodního křižníku HMS Alcantara. Z dělostřeleckého souboje vyvázl se zraněním od šrapnelů.
Mimo čtyři velké havárie přežil na moři také další nebezpečné kolize. Kromě ohrožení Olympicu zažil ještě předtím v roce 1908 srážku parníku RMS Asturias s jinou lodí. Tehdy z nehody i přes vážné poškození plavidla vyvázli všichni bez úhony. Arthur John Priest si kvůli neuvěřitelné sérii smolných lodních událostí, které zažil a z nichž dokázal vyváznout živý, časem vysloužil přezdívku „nepotopitelný topič“.