Upíří oliheň z pekla: Záhadný mořský tvor s ostnatými vnitřnostmi a fascinujícími triky klame vzhledem
Vampýrovka hlubinná své pojmenování nezískala náhodou. Kvůli temnému plášti tento hlubokomořský živočich, který na Zemi žil dříve než někteří dinosauři, připomíná malého upíra. Ještě víc než jeho fascinující obranné triky je však překvapivý jeho jídelníček.
Dosud neprobádané prostředí hlubin oceánů nás svým rozmanitým podmořským životem nepřestává fascinovat. Dobrým příkladem je vampýrovka hlubinná, někdy přezdívaná upíří oliheň z pekla. A ačkoliv jde o nečekaně mírumilovného tvora, případné setkání s tímto hlavonožcem, který jako jediný známý příslušník svého druhu nepatří mezi dravce, může většinu živočichů vyděsit.
Ryba soudného dne se opakovaně objevuje u mexického pobřeží. Podle pověr je předzvěstí katastrofy
O rybě soudného dne neboli hlístounovi červenoploutvém kolují zlověstné pověsti. Lidé věří, že kde se tento hlubinný živočich objeví, přináší s sebou znamení nacházející přírodní katastrofy. Nyní se opakovaně ukázal u mexického pobřeží.
Tesáky, plášť a oči jako dvě lucerny
Předkové vampýrovky hlubinné se na Zemi vyskytovali ještě dříve než nejznámější druhy dinosaurů. Vědci odhadují, že na naší planetě žijí déle než 200 milionů let. Od té doby se vampýrovka navíc tolik nezměnila. Právem proto patří mezi živoucí fosilie.
Tento tvor se vyznačuje svým bizarním vzhledem. Jeho sytě červené nebo černé tělo připomíná upírský plášť. Vzniku strašidelného pojmenování zavdaly také oči vampýrovky, nepoměrně obrovské ke zbytku těla. Jedná se o tvora s největšíma očima v poměru k tělu z celé živočišné říše. I to mu přidává na tajemném vzhledu.
Zajímavá je i jeho stavba těla. Vnitřní strana pláště těchto hlavonožců je totiž tvořená řadou měkkých, masitých ostnů, odborně nazývaných cirri. Když vampýrovka rozpaží, připomínají upíří tesáky a stávají se nejvýraznější částí jejího těla.
Chapadla má tento hlavonožec pokryté kožnatou blánou, a když je roztáhne, připomínají černý deštník, který vytváří úkryt, dobře odrazující potenciální útočníky. Na konci chapadel má vampýrovka světelné orgány nazývané fotofory, které dotváří její mysteriózní obraz.
Překvapivý jídelníček
Šance na setkání s tímto hlubinným mořským tvorem je pro člověka prakticky nulová. Vyskytuje se v hloubkách kolem 600 až 3 000 metrů pod hladinou oceánů a moří, v oblastech, kde je minimum kyslíku. V zóně výskytu vampýrovek dorůstajících rozměrů kolem 15 až 30 cm bývá obvykle absolutní tma, obrovský tlak a teplota blížící se nule. Přesto mnoha jedincům nahání tento hlubinný tvor hrůzu.
O to překvapivější je, že jde o mírumilovné stvoření, které je navíc striktním detritofágem. Živí se výhradně mořským sněhem, tedy organickým odpadem, jako jsou odumřelý plankton, šupiny a živočišné exkrementy, pomalu padajícím z vyšších vrstev oceánu. Tento hlavonožec, který jakožto jediný známý zástupce svého druhu na světě nepatří mezi dravce, navíc není přímo chobotnicí ani olihní. Jedná se o živoucí fosilii patřící do samostatného řádu.
Silný jed, elektrický výboj, bizarní vzhled a strašidelně vykulené oči. Setkání s nebehledem může být fatální
Ryby z čeledi nebehledovitých jsou méně známí mořští tvorové vyskytující se ve Středozemním a Černém moři. Nejen kvůli jejich varovnému a neobvyklému vzhledu může být setkání s nimi nepříjemné. Jejich způsoby obrany představují nebezpečí i pro člověka.
Může připomínat „ostnatý ananas“
Vampýrovky nikdy neútočí, ale mají neobvyklý až fascinující způsob obrany. Jakmile se cítí v ohrožení, použije svá chapadla k obraně tak, že je nejen roztáhne, ale také je překlopí dopředu přes hlavu a tělo. V tu chvíli začne ve tmě připomínat jakýsi ostnatý míč nebo ananas, jak se pozici, v níž živá fosilie většinu potenciálních nepřátel spolehlivě odradí, přezdívá. Stovky masitých trnů, které skrývá uvnitř, v této pozici trčí ven do prostoru, což v prostředí, kde je mizivá viditelnost, připomíná většině predátorů trnitý kulatý objekt nevhodný k jídlu.
Nejde ale o jedinou podivuhodnou vlastnost tohoto pravěkého živočicha. V případě velkého nebezpečí totiž vampýrovka předvádí doslova bioluminiscenční show. Protože obranný inkoust, který mají chobotnice, by byl v hloubce kolem 900 metrů vzhledem k naprosté tmě hlubin k ničemu a stejně tak obyčejné rozpažení chapadel, využívá k odrazení přirozených predátorů rozsvícení světelných orgánů na konci svých končetin.
Svítícími konečky chapadel začne při rozpažení pohybovat, takže ostatní živočichové vidí v temnotě kontrast světel a ostnatou siluetu působící větším dojmem, což většinu možných útočníků vyleká a odradí. Asi nejzajímavějším trikem, který využívá vampýrovka k obraně, je zářící bioluminiscenční hlen s modrými záblesky.
Největším predátorem v pravěku byla téměř 20metrová chobotnice. Bájný Kraken zobákem drtil dinosaury
Vědci přišli s překvapivým zjištěním. Bájný Kraken podle nich skutečně existoval a servítky si nebral ani s dalšími predátory. Téměř 20metrový obr kraloval vrcholu pravěkého potravního řetězce. V nebezpečnosti tenkrát překonal i ty největší druhy žraloků a dinosaurů.
Ten může v případě nejvyšší nouze vystřelit ze zakončení chapadel. Nepřítele tím dočasně oslepí a znejistí, zatímco stihne zhasnout svá světla na končetinách a následně nepozorovaně uniknout pryč. Strašidelným pojmem „vampýří oliheň z pekla“ se tak tomuto druhu přezdívá kvůli jeho vzhledu a způsobu obrany, ale nemá to co dělat s jeho skutečnou nebezpečností. Tajuplným a mysteriózním hlavonožcem je vampýrovka však právě i kvůli tomu, jak dlouho už na této planetě žije.