Silný jed, elektrický výboj, bizarní vzhled a strašidelně vykulené oči. Setkání s nebehledem může být fatální
Ryby z čeledi nebehledovitých jsou méně známí mořští tvorové vyskytující se ve Středozemním a Černém moři. Nejen kvůli jejich varovnému a neobvyklému vzhledu může být setkání s nimi nepříjemné. Jejich způsoby obrany představují nebezpečí i pro člověka.
Ryby z čeledi nebehledovitých, jako je nebehled obecný, nebehled tichomořský nebo nebehled sírový se vyznačují nezvyklým vzhledem a početnými způsoby lovu. Jedná se sice o ryby menšího až středního vzrůstu pohybující se výhradně u dna a šance na setkání s nimi bývá spíše nízká, ale když už k němu dojde, může být pro člověka velmi nepříjemné a také rizikové. Ne nadarmo se tomuto druhu ryb přezdívá mořský ďas, mořský ďábel. Nebehledi jsou také častováni pojmenováními hvězdář, astrolog a podobně.
Ryba soudného dne se opakovaně objevuje u mexického pobřeží. Podle pověr je předzvěstí katastrofy
O rybě soudného dne neboli hlístounovi červenoploutvém kolují zlověstné pověsti. Lidé věří, že kde se tento hlubinný živočich objeví, přináší s sebou znamení nacházející přírodní katastrofy. Nyní se opakovaně ukázal u mexického pobřeží.
Mistr maskování
Označení získali nebehledovití jak v češtině, tak i v odborném názvu, který zní uranoscopidae podle své stavby těla a výrazné krychlovité hlavy. Oči mají až úplně na vrchu, takže to vypadá, jako by se stále dívali vzhůru „na nebe“.
Právě oči jsou u nebehleda tou nejzajímavější a zároveň nejméně atraktivní částí těla. Kromě toho, že pohled nebehledovitých je dost netypický, umožňuje jim také úspěšné maskování. Obvykle jsou to právě podivné vypouklé oči, které jako jediné nebehledovi vykukují z písku nebo bahna. Například nebehled sírový dosahuje většinou maximálně 35 centimetrů. Ačkoliv se to nezdá mnoho, jedná se o silnou rybu nebezpečnou pro veškeré okolí i díky nerozeznatelnému krytí v písku.
Kromě Středozemního a Černého moře se nebehledi běžně vyskytují také ve vodách Atlantského, Indického a Tichého oceánu. Občas se dostanou do brakické i do sladké vody. Zdánlivě netečný a atypický pohled těchto mořských živočichů není to jediné, v čem jsou zajímaví.
Stavba a zabarvení těla jim umožňují mnohé. Nebehledi jsou obvykle vybarveni do bílo, šedo – hnědých odstínů s černými tečkami, takže bez problémů splynou s povrchem mořského dna. Takto obelstí případné nepřátele i kořist. Břišní ploutve jim vyrůstají až těsně pod čelistí a jsou znatelně blízko u sebe. Jako jediné přišly u některých druhů čeledi nebehledovitých o trny.
Zkuste si představit pohled na mořského ďábla, kterému z písku obvykle čouhají jen zírající oči a tlama. Jistě nejde o nic lákavého. A navíc jeho dokonalou schopností nenápadnosti rizikové vlastnosti nebehleda teprve začínají.
S živou udicí číhá na kořist
Maskování není jediným trikem nebehledovitých. Některé druhy dorůstají až do 70 centimetrů. Pohybují se v hloubkách kolem 15 až 385 metrů a za kořistí prostřednictvím silných lopatovitých ploutví navzdory svému nedokonalému plaveckému umění vystartuje nečekaně rychle.
Nebehled sice nepatří k příliš dobrým plavcům, proto se většinu času drží u dna, po kterém se pohybuje. Na nebezpečnosti mu to ovšem neubírá. Na pozoru by se měly mít nejen chobotnice a ryby, kterými se hvězdář živí, ale i člověk. Vlastnosti a způsoby útoku této ryby jsou nevyzpytatelné.
Zploštělá hlava a teleskopické oči některých ryb z této čeledi jsou vybaveny ještě další zvláštní částí – v tlamě mají speciální červovitý výústek. Někdy se mu kvůli tomu, jak ho nebehledi využívají, říká živá udice. Během maskování na mořském dně je to jediné, co jim kouká. Nebehledi na něj lákají kořist plující nad sebou. Když k nim ryba připluje blíže, překvapivě rychle po ní vystartují ze svého úkrytu a zase se stejně bleskově zahrabou zpět do písku.
Město v poušti se skoro celé ukrylo před horkem do podzemí. Lidé žijí hlouběji pod povrchem bez obtížného hmyzu i potřeby klimatizace
Město Coober Pedy v Jižní Austrálii je unikátní svým umístěním v poušti a také tím, že se v něm lidé před velkým žárem pouštního podnebí ukryli do podzemí. Mají tam domy, bary, obchody, podniky a kostely. S budováním místa skrytého před sluncem začali horníci.
Vyhýbejte se jim obloukem
Jedovaté ostny na hřbetních ploutvích a elektrický výboj jsou jedním ze způsobů, jak nebehledi loví svou kořist. Právě překvapivý počet metod, jakými nebehledi loví, z nich dělá tvory s potenciální hrozbou pro lidi. Jedovaté ostny neboli skřelové trny mají napojeny na jedové žlázy. Jejich jed je natolik silný, že byly zaznamenány případy, kdy někteří lidé zranění skřelovými trny nepřežili. Trny na hřbetních ploutvích hvězdářů ovšem neprodukují jed pořád. Týká se to jenom jejich období tření.
Ke všemu otrava jedem smrtelně nebezpečným i pro člověka není zdaleka jediným způsobem útoku hvězdáře. Některé druhy ho kombinují ještě s elektrickým výbojem dosahujícím napětí až 50 voltů, které jim vychází ze svalové tkáně za očima.
Aby toho nebylo málo, otrava a zásah elektrickým proudem nejsou to jediné, co okolí od nebehleda hrozí. V tlamě má velmi ostrý chrup, jehož kousnutí může také velmi bolet. Samozřejmě záleží i na velikosti konkrétního jedince, čím větší nebehled je, tím horší patrně bude případné pokousání od mořského ďase, když na něj omylem šlápnete nebo s ním budete jinak neopatrně manipulovat.
Ideální je se střetnutí s nebehledem raději zcela vyhnout. Ale když už se s jeho strašidelným výrazem, třeba během potápění, přece jen náhodně potkáte tváří v tvář, nesahejte na něj, moc si ho nevšímejte a plavte co nejdříve dál, než na vás z pocitu ohrožení stihne zaútočit.