Obec Loučka měla dvakrát skončit jako Lidice. Před vypálením nacisty ji spasila slivovice
Trpký osud Lidic a Ležáků se měl týkat i Loučky u Vizovic, menší vsi na Zlínsku. Šikovné vyjednávání starosty a místního řídícího učitele ale plánovaný pomstychtivý akt dokázalo zvrátit. Napomohla k tomu podle všeho notná dávka slivovice.
Na konci druhé světové války měli nacisté údajně spřádat mstivé plány na vypálení malé obce Loučka na Zlínsku. Tragédii ve vesnici s několika málo sty obyvatel, kde v roce 1945 často projížděli němečtí vojáci zásobovat východní frontu, se na poslední chvíli podařilo předejít.
Nacisty údajně vyprovokoval fakt, že právě v okolí partyzáni často napadali kolony s německými vojáky. Ze seznamu gestapa s plány na její vyhlazení, vypálení a srovnání se zemí, obec podle místní legendy dokázala vymazat až velká dávka slivovice a vyjednávací schopnosti tehdejšího starosty Josefa Hlavičky.
Těžké časy zažili obyvatelé této moravské dědiny těsně před koncem 2. světové války. 22. dubna rozkázali nacisté zavřít všechny muže do hospody a děti do další z tamních budov. Všichni tušili, že jim hrozí zkáza, protože by rozhodně nebyli jedinou obcí, kterou v tu dobu slábnoucí německá vojska srovnali se zemí.
Naopak, touha prohrávajících Němců se pomstít se zdála být jejich hnacím motorem. 19. dubna v roce 1945 takto nacisté pouhé tři dny před vpádem do obce Loučka vypálili nedalekou ves Ploština. Nebýt pohotového jednání místního starosty a řídícího učitele, nejspíš by Loučku potkal podobný osud.
Vojáky společensky unavili
Podle příběhu, který se vypráví mezi místními občany a potomky pamětníků 2. světové války, dostal starosta Josef Hlavička za úkol s německými vojáky v patách ve vesnici určit usedlosti, které mají být zničené. K nezáviděníhodnému rozkazu si obecní zastupitel přizval na pomoc řídícího učitele Antonína Kučeru, který výborně ovládal němčinu, jako překladatele.
O tom, co se dělo potom, si nejen příbuzní tehdejších hrdinů mezi sebou dodnes vypráví. Oba muži jednající s nacisty vynikali v diplomatickém vyjednávání a kromě dobře vedeného rozhovoru je spasila také domácí pálenka.
Měli štěstí, že německým žoldnéřům zachutnala natolik, že si ji neváhali dopřát velké množství. Fakt, že byli značně společensky unavení, nakonec pomohl ušetřit značnou část vesnice. Navíc jim prý zástupci obce nabídli s sebou na odjezd zpět do Vizovic další obrovské množství slivovice, což na Němce platilo.
Byli nuceni obětovat několik budov
I tak se šikovným vyjednávačům z Loučky nepovedlo mstu Němců, kteří prahnuli po odplatě, zcela odvrátit. Rozkaz na vypálení celé vsi byl sice zrušen, namísto toho ale musel starosta vybrat sedm hospodářských stavení, které obětuje. Nacisté mu vyhrožovali, že když to neudělá, zastřelí ho. Proto musel starosta ukázat na pár z nich, jejichž majitelé přišli o všechno. Co zrovna neshořelo, o to je připravili němečtí vojáci. Obyvatelům těchto stavení tak nezbylo vůbec nic.
Jak vyprávěl synovec starosty z Loučky Josef Petrů a svědek válečných událostí pro zlinsky.denik.cz, kterému bylo v roce 1945 devět let, traumatický zážitek si musel odnést i samotný starosta: „Tehdy to muselo být pro starostu hrozné. Chodit a ukazovat, komu vypálí dům. Když už chodili dlouho a pořád neukazoval, tak mu řekli, ať už začne, nebo ho hned zastřelí.“
Kromě toho se musel starosta zaručit za tamní partyzány. Obec začala fungovat jako pomyslná pojistka. Pokud by partyzáni opět začali napadat německé vojáky projíždějící kolem, hrozili nacisté, že již nebudou mít žádné slitování.
Číhošťský zázrak se komunistům nehodil. StB za něj faráře Toufara trýznivě umučila
Samovolný pohyb kříže na hlavním oltáři kostela v obci Číhošť z 11. prosince roku 1949 nemá dosud přesvědčivé vysvětlení. StB kvůli číhošťskému zázraku záměrně umučila faráře Toufara, kterému se během kázání odehrál za zády.
Záchrana na poslední chvíli
Netrvalo dlouho a Loučka to měla málem spočítané nadobro. Partyzáni totiž neposlechli varování a německé vojáky jedoucí kolem znovu napadli. 2. května roku 1945 se proto na obec chystalo vizovické komando, které mělo v plánu nelítostnou odplatu. Tehdy už by vesnici nic nezachránilo, ani slivovice.
Jenže Loučka měla znovu štěstí v neštěstí, protože spása přece jen přišla v souvislosti s osvobozením území rumunskými a sovětskými vojsky. Ta stihla vypálení vesnice jen tak tak zabránit, protože v daný den nacisty zastavili v lese už jen pouhých několik kilometrů odtamtud. Chaty ve Vařekových pasekách kousek od Loučky navíc Němci stihli zničit.
Vděk projevují i v dokumentu
Na silný příběh o odvrácení nešťastné události a tamních hrdinech nikdo z vesnice nezapomíná. Kromě silného vděku a pokory, pociťují lidé z Loučky hrdost za statečnost svých příbuzných. O celé události natočili i krátkometrážní dokument jménem Loučka 1945, který odvysílala ČT. Rolí se ujali potomci tehdejších pamětníků. Jeho producentem se stal pořadatel každoročních oslav osvobození ve vsi Josef Kořenek.
Na poměry rozlohou menší obce se v lokalitě nachází nebývalé množství památníků připomínající hrůzy 2. světové války, jako je například vojenské muzeum, několik křížů anebo pomník padlých letců.
V současnosti v místě dokončují stavbu moderní kaple se zvonkohrou na střeše věnované sv. Janovi Pavlovi II., která je způsobem místních, kterým projevují vděčnost za přežití obyvatel vesnice. Stane se tak nejen novým centrem pro setkávání věřících, ale také symbolem záchrany.
Autorem návrhu kaple, která se začala stavět v roce 2023, je architekt Josef Pleskot. „Zaujal jej příběh i místo. A rozhodl se, že kapli navrhne. Sám říkal, že když sem do Loučky poprvé přijížděl, slyšel znít zvony. Proto jsou zvony ústřední téma. Osadit kapli zvony a otevřít ji veřejnosti chceme ještě letos,“ vyprávěl v únoru 2026 současný starosta Loučky Pavel Maček pro zlinsky.denik.cz.