Lidé obojživelníci: Mořští nomádi se vyvinuli jinak. Díky nezvykle velkému orgánu vydrží pod vodou až 13 minut
Členové kmene Bajau z jihovýchodní Asie jsou schopni vydržet dlouho pod vodou. Vědci si kladli otázku, proč jsou jejich neuvěřitelné potápěčské schopnosti ve srovnání s ostatními lidmi tak výjimečné. Ukázalo se, že je to tak díky jejich biologické adaptaci.
Lidem z kmene Bajau ze souostroví Sulu žijícím kolem ostrovů Bornea se pro jejich „nadlidské“ schopnosti potápění přezdívá mořští nomádi nebo také mořští cikáni. Tito lidé se evolučně natolik přizpůsobili svým potřebám, že by jim život na pevnině bez vody pravděpodobně ani nic moc neříkal. Příroda je proto vybavila genetickou výhodou pro potápění.
Italský Robinson Crusoe Mauro Morandi žil desítky let sám na pustém ostrově. Vyhnaly ho až úřady
Zatímco pro mnoho lidí je představa života desítky let o samotě na opuštěném ostrově extrémní, pro Maura Morandiho z Itálie se stala žádanou realitou. Na pustý kus pevniny v moři nedaleko Sardinie se dostal díky náhodě s porouchanou lodí.
Desítky metrů bez výbavy
Mořští nomádi žijí ve spojení s oceánem a vodními živly. Nemají moc na vybranou, protože žádný z nedalekých oficiálních státních celků, jak Filipíny tak Malajsie nebo Indionésie, je neuznávají za své občany. Musí tedy zůstávat neustále v pohybu a putují od pevniny k pevnině po vodě. Nikde nezůstávají moc dlouho, neustále kočují od ostrovu k ostrovu, odkud jsou nezřídka kdy vyháněni místními obyvateli a úřady.
Obývají přímo své loďky nebo domky stojící na chůdách v mělčích vodách. Většinu života stráví lovem nebo na právě lodích. I když ovládají až kolem 10 jazyků kvůli neustálým změnám obývaných oblastí, vzhledem k absenci výuky je většina členů kmene Bajau negramotných. Kromě počtu řečí mořští nomádi vynikají ještě v dalších schopnostech.
Zvládají se potopit bez jakýchkoliv potápěčských přístrojů a vybavení do hlubin oceánů, přibližně až do hloubky kolem 70 metrů. Trénovanější jedinci dokážou údajně vydržet se zadrženým dechem pod vodou až 13 minut, ti méně zkušení „alespoň“ na 5 minut. Pro srovnání, běžný netrénovaný člověk to obvykle vydrží maximálně přibližně 1 až 2 minuty.
Fakt, že se pouze s vlastnoručně vyrobenými potápěčskými dřevěnými brýlemi, a několika kamennými závažími, členové kmene pohybují v oceánu doslova jako ryba ve vodě, nedal dlouho spát ani vědcům. Časem však zjistili, co je příčinou jejich nevídaného umu.
Žádný trénink, ale především geny
Zpočátku se výzkumníci dlouho dohadovali o tom, jestli umění kmene Bajau pochází čistě z pilného tréninku, jako je tomu například také u potomků thajských mořských nomádů, které zvládnou bez potíží s pálením očí zřetelně vidět pod vodou.
Ukázalo se, že mořským cikánům kmene Bajau s jejich každodenním fungováním časem napomohla biologická adaptace na život ve vodě a pod hladinou. Během let si mezi sebou členové kmene začali předávat geny, které jsou pro vědce fascinující a mají velký potenciál i pro poznatky v moderní medicíně.
Silný jed, elektrický výboj, bizarní vzhled a strašidelně vykulené oči. Setkání s nebehledem může být fatální
Ryby z čeledi nebehledovitých jsou méně známí mořští tvorové vyskytující se ve Středozemním a Černém moři. Nejen kvůli jejich varovnému a neobvyklému vzhledu může být setkání s nimi nepříjemné. Jejich způsoby obrany představují nebezpečí i pro člověka.
Nezvykle velký orgán pomáhá se zásobou kyslíku
Odborníci z dánské Kodaňské univerzity se rozhodli provést výzkum zveřejněný v roce 2018 v prestižním vědeckém časopise Cell, který by jim pomohl zjistit, jak je vůbec možné, že jsou mořští cikáni tak dobrými potápěči i bez moderního vybavení.
Dánská evoluční genetička Melissa Ilardo se svým mezinárodním vědeckým týmem proto vytvořila studii zabývající se tím, jak a zda vůbec se lidé žijící na vodě mohou biologicky lišit od ostatních, kteří nejsou v každodenním kontaktu s vodou. Inspirovali se přitom dopředu svými předchozími poznatky studií tuleňů, které potvrdily, že některé druhy se vydrží dlouho potápět díky větší slezině.
U vzorku složeného ze 43 členů z kmene Bajau v jihovýchodní Asii se proto rozhodli výzkum zopakovat. Provedli jim ultrazvuk a změřili při něm velikost sleziny všech účastníků. K tomu přizvali ještě 33 obyvatel z dalších kmenů žijících v nedaleké oblasti na pevnině, které se živí pěstitelstvím.
Výsledky studie byly jednoznačné: „Slezina je u těchto mořských nomádů asi o 50 procent větší než u na ostrovech žijících Saluanů – jde o extrémně výjimečnou charakteristiku,“ shrnuli překvapivé výsledky fascinovaní autoři studie.
Zjednodušeně by se dalo říct, že se lidé z východoasijského kmene Bajau časem geneticky přizpůsobili svým potřebám vydržet ve vodě co nejdéle. Biologické testy potvrdily, že si mořští nomádi po generaci většinou předávají specifické typy genů, které jim umožňují na dlouhou dobu zadržet dech.
Nejde o schopnost, kterou se je možné naučit, členové z kmene mořských cikánů to mají přímo v DNA. Mezi těmito geny je právě taktéž gen, který může za větší velikost sleziny oproti zbytku světové populace, což je jeden z nejvýraznějších rozdílů lidu Bajau. Větší slezina dodává oběhu více červených krvinek nesoucích zásoby kyslíku.
Za zmínku stojí také gen co nejvíce zužující krevní řečiště, které následně umožňuje okysličenou krev snáze dostat k mozku, srdci a k plicím. Výzkumníkům se tak podařilo potvrdit domněnku o tom, že odlišnosti členů kmene Bajau nejsou jen v dovednostech, ale také v odlišném vývoji těchto jedinců se skromným kočovným způsobem života zahrnující především lov ryb a mořských plodů.